Ukázka:
,,Válka.
Některým z Kirin Tor, magického společenství, které vládlo malému národu Dalaranů, se svého času zdálo, že svět Azerothu nikdy nepoznal nic než nekonečné krveprolití. Ještě před vznikem Lordaeronské aliance to byli trolové, a když se konečně lidem podařilo zažehnat i tuto hrozbu, přivalila se do jejich země ze strašlivé trhliny v samotné podstatě vesmíru první vlna orků. Zprvu to vypadalo, že tyhle bizarní vetřelce nic nezastaví, ale to, co zpočátku hrozilo stát se masakrem, se zastavilo na mrtvém bodě. Obě strany si střídavě připisovaly vítězství ve strašlivých bitvách. Stovky válečníků umíraly, aniž by jejich smrt měla nějaký význam. A Kirin Tor po léta neviděli ani náznak konce toho všeho...."

Ukázka:
,,Větší z obou měsíců dnes večer vyšel jako první a nyní jeho plné tělo stříbrně zářilo na hvězdami poseté obloze. Jeho matné světlo dopadalo na vrcholky Redridgeských hor tyčících se až k nebi. Za dne se slunce odráželo od třpytivých zrníček slídy a zbarvovalo žulový masív tisíci odstíny, ve světle měsíce však hory nebyly ničím víc než vysokými majestátními duchy. Na západ od nich ležel Elwynnský les, jehož zelený koberec tvořený korunami dubů a saténů se táhl od úpatí prvních vrcholků až k moři. Na východ byl jen Černý močál , země plná bahna, nízkých pahorků, mrtvých ramen řek, rozpadlých obydlí a všudypřítomného nebezpečí. Přes tvář měsíce se krátce mihl stín ve tvaru havrana a zamířil do temné díry v samotném srdci hor...."

Ukázka:
,,Na samém okraji skalnatého útesu se tyčil vysoký děsivý zámek a příkře shlížel dolů na rozlehlou černou vodní hladinu pod sebou, jako by zvažoval, zda se zřítit do jejích temných hlubin. Na samém počátku, když byla tato ohromná stavba s pomocí magie vybudována tak, že kámen i okolní les byly přetaveny do jediného jednolitého celku, byl to zázrak, který musel chytit za srdce každého, kdo jej spatřil. Věže paláce tvořily stromy zpevněné skálou, zdobené věžičkami a vysokými otevřenými okny. Stěny pak byly tvořeny vulkanickými kameny pevně spojenými gigantickými výhonky a kořeny. Samotný palác uprostřed původně tvořilo mystické spojení více než stovky obrovských starobylých stromů. Ty se sklonily jeden k druhému a vytvořily kostru kruhového středu, nad kterým se vzájemně propojily větve a skála...."

Ukázka:
,,Pohyboval se ohromnou jeskyní a v hlavě mu šeptaly hlasy. Byť kdysi bývaly jen náhodným jevem, nyní prakticky neustávaly. Ani ve spánku nedokázal jejich přítomnosti uniknout... ne že by o to vlastně ještě stál. Obrovský černý drak je slýchával tak dlouho, že se již staly jeho součástí, k nerozeznání od vlastních zvrácených myšlenek.
Noční elfové zničí svět...
Studna se vymkla kontrole...
Nikomu se nedá věřit... chtějí tvá tajemství, tvou moc...
Malygos si vezme, co patří jen tobě...
Alexstrasze jde jen o vládu nad tebou...
Nejsou o nic lepší než démoni......"

Ukázka:
,,Všude kolem zuřila prvotní bouře a nepřetržitě jej drásala ze všech stran. Oheň, voda, země i vzduch — vše plné surové neovladatelné magie — naprosto zběsile vířilo kolem něj. Hrozilo, že bude roztrhán vypětím ze snahy jednoduše zůstat na jednom místě, přesto se držel. Nic jiného mu nezbývalo.
Před očima mu probíhaly nesčetné scenérie, nesčetné předměty. Na jeho smysly útočilo nekonečné divoké panorama času. Byly tam krajiny, bitvy a tvorové, které ani on nedokázal pojmenovat. Slyšel hlasy každé bytosti, která existovala, existuje a bude existovat. V uších mu hřměl každičký zvuk, který kdy zazněl. Oslepovaly ho neuvěřitelné barvy...."

Ukázka:
,,Přišli, když je Gul'dan zavolal Ti, kteří ochotně - ne, přímo dychtivě - zaprodali duše temnotě. Kdysi bývali, stejně jako Gul'dan, hluboce duchovními bytostmi. Tehdy studovali přirozený svět a místo, které v něm patřilo orkům; učili se od zvěře z lesů i polí, od ptáků kroužících vysoko ve vzduchu, od ryb z nejhlubších řek a oceánů. A oni sami byli součástí běhu celého světa, nic víc, nic měně...."

Ukázka:
,,Když cizinec vešel, čistil právě Erik z lebky démona připevněné za barem zbytky piva. Hostinec Démonova zhouba* ani nálevna v něm obvykle nebyly středobodem zájmu poutníků. Dnů, kdy by Erik nepoznal tvář jediného ze stálých štamgastů, bylo pramálo. Daleko častěji se stávalo, že neznal jejich jména pamatoval si skutečně jen tváře, které navíc vídal téměř stále. Erika nezajímalo, kdo do jeho hostince chodí, hlavně když ti lidé měli peníze a žízeň...."